The Ignu underground - nahrávání CD

• Interview číslo 1
• Interview číslo 2

NAHRÁVÁNÍ CD V LEDČI NAD SÁZAVOU SKUPINY THE IGNU

Čtvrtek, 4.května 2006

Jelikož je čtvrtek pracovní den, tak celá skupina The Ignu underground byla ve škole či v práci. Po škole přijela hladová Andulka do Prahy a Tykev jí doprovodila k matce Kuně do práce. Protože matka Kuna měla taktéž hlad, zašlo se na večeři. Jenže večeře se musela vzít s sebou, protože už bylo moc hodin a řidič Emil čekal. Po bloudění po Praze se konečně Tykev a Andulka dostali k Šolmesovi. Nečekali jsme dlouho a vyjeli směr Ledeč nad Sázavou. Cestou se stříleli různé volební bilbordy, házeli se granáty na benzínové pumpy a povídalo se o tom, jak se zachováme k Martinovi a jak budem celej víkend mluvit sprostě. Ještě před Ledčí na nás vybafla objížďka, která nás vedla přes hory doly. V Ledči na náměstí u hospody Centrál jsme se sešli s majitelem studia a zvukařem v jedné osobě Martinem Ochem, který nás zavedl ke studiu, co bylo půl km od náměstí. Hodili jsme si tam věci, prohlédli studio a vzali klíče. Pak jsme jeli zpátky na náměstí do Centrálu, kde jsme si chtěli zajít na večeři. Ale Emil nám mezitím nenápadně odjel. Tak jsme byli v restauraci s Martinem, ale večeři jsme už nedostali. S Martinem jsme pokecali a pak jeli do studia. Ve studiu jsme si rozestlali, převlékli do pyžam, snědli zásoby pochutin, zhasli, Šolmes si zahrál ještě pár písniček po tmě, šel si dát noční cigaretku a šlo se spát.

Pátek, 5.května 2006

Ráno v 7.00 nastalo nepříjemné vstávání. Jelikož ve studiu nejsou okna, tak je tam tma celodenně. Proto jsme se museli probrat rozsvícením světel. Ráno nám přinesl Martin housky, šunku a sýr na snídani. A v 8.00 jsme začali. Nahrávali jsme kytaru. Šolmes si sedl do studia, kde byl obklíčený všema možnýma mikrofonama, nasadil si sluchátka a začalo se. Sestry Kuny si zatím sedli k Martinovi do režie a zpívali tam Šolmesovi pomocnou stopu. Nahrávání kytary proběhlo v celku dobře až na nějaké výjimky jako třeba: „To se má, kurva, zpívat o několik taktů dřív!!“ Nakonec jsme to zvládli bez úrazů, přestože se u kytary musel nastavovat metronom, probíhaly různé zkoušky a trvalo nám to až do oběda. Opět jsme vyrazili do restaurace Centrál,ale… byli jsme tam pozdě. Hotovky dávali jen do dvou, takže jsme si museli jen nechat zdát o smaženém řízku s bramborem či gulášek se šesti… spokojili jsme se s minutkami (taky moc dobré ) a s velkým provětráním peněženek jsme se vrátili do studia. Tykev a Andulka museli odjet na soustředění se svým orchestrem, proto přišel na řadu djembe, aby se aspoň něco stihlo. V 17:44 měl odjíždět vlak do Světlé nad Sázavou, tak holky rychle pádily na nádraží. I když měl 20 minut zpoždění, tak se v klidu a pohodě dostali domu. Ve studiu se mezitím připravily k mikrofonu housle a do večera se už nedělalo nic jiného. Po nahrávání zašel ještě Šolmes s Honey do místní hospůdky „Na Růžku“, kde nějakou tu dobu popíjeli desítku Gambrinus, chvíli sledovali zápas Česka s Lotyšskem v hokeji a pozorovali zdejší, velmi zvláštní obsluhu (nagelovaný týpek s náušnicemi vyšší postavy a druhý též nagelovaný, černé vlasy, elegantní brejličky, s knírkem, menší postavy) Skončil první nahrávací den a už se začalo přemýšlet o tom, že se vše v naplánovanou dobu asi nestihne a celé to bude nejspíš o jeden den dražší.

Sobota, 6.května 2006

Nastupují opět housle a začíná dlouhé úmorné dopoledne, kdy se neustále stříhá, ladí, nastavuje, kopíruje, aby vše bylo ok.... Když se housle zvládly, na řadu přišel Šolmes se zpěvem. Už je před obědem, tak to zase nějakou dobu balíme a jedeme do naší restaurace. Přišli jsme přesně na druhou hodinu, po které se už nepodávají hotovky a bohužel jsme už museli opět vybírat jen z dvakrát dražších minutek. Dojedli jsme a zatímco si ještě Šolmes s Martinem dali kafe, přijela Matka Kuna s Tykví a Andulkou a přivezl je rodinný přítel Vavřinec. Šolmes s Martinem odjeli nahrávat dál a Honey s klíčema zůstala s ostatníma v restauraci. Po velkém kalorickém obědě se všichni vydali do studia. Ve studiu se nahrávalo v plném proudu. Šolmesovo zpívání proběhlo celkem v klidu (na konec nám zařval Harakiri ) a nastoupila na zpěv Tykev. Ze začátku sice byly problémy s hloubkou písničky, ale překousli jsme to. Matka Kuna s rodinným přítelem Vavřincem odjela a už byl konečně klid v režii na nahrávání. Blížil se večer, a proto jsme na konec dali Tykvi zazpívat 10 mg dehtu. U této písničky jsme se docela dost pobavili. Tykev zpívá: „Má v pldeli plíce…“ tak jsme na ní řvali, že je to „v pRdeli!!!“ od té doby se Tykev naučila říkat R. Honey nebylo zrovna dvakrát dobře, tak zůstala ve studiu a spala. Zbytek skupiny si zašlo „Na Růžek“. Vešli jsme do hospůdky, kde právě probíhal hokejový zápas Rusko – Kazachstán, 8:1. Rozhodli jsme se fandit Kazachstánu. Dali jsme si pivo, rum a 2 coly. Tykev, jakože neznalec angličtiny, se zeptala Šolmese, jakože znalce angličtiny, co je to Tonight. Odpověď: „Tento večer nebo tuto noc. Ale dobrý je taky midnight. Ale nejkrásnější je in the midle of the night. Příklad: I woke up in the midle of the night and I saw BIG BUBÁK!!“. Tykev dostala záchvat smíchu, který se ihned přenesl jak na Šolmese, tak na Andulku. Big bubák nám zůstal a asi zůstane ještě hodně dlouho. Po odchodu jsme se strašili Big bubákem. Ještě před lávkou Šolmes řekl: „Co byste dělali, kdyby na konci lávky stál BIG BUBÁK a za náma taky a šli by jistým pohybem k nám?“ Andulka: „Já bych zavřela oči a rozeběhla bych se proti němu.“ Šolmes: „A kdyby měl sekyru v ruce? Já bych viděl cestu tudy.“ a ukázal do vody. Přešli jsme lávku a vydali se kolem lesíku do budovy. „A co kdyby tam teď ta budova nebyla?“ řekl Šolmes. Tykev: „to bych volala Haně.“ Už jsme se blížili a budova tam stála. Tykev: „A teď kdyby byl velkej big bubák na tý budově.“ Absolutní Šolmesův výtlem.. : „A tady z toho lesa, kdyby vyběhlo 5 chlapů v černým s nablejskanýma nožema a úchylně by tu kolem nás běhali a strašně nahlas by dejchali.“ Andulka: „Mě by to už bylo jedno. Támhle big bubák, tady úchylci. No a co. Tak mě zabodnou. Stejně už není kam utéct.“ V budově jsme s big bubákem stále pokračovali. Udělali jsme si večírek se sušenkami, brambůrkami a tyčinkami. Vzali jsme foťák a Šolmes začal vytvářet BIG BUBÁKA. Pochytili jsme zajímavé fotečky a ještě jsme se strašili. „Teď kdybychom slyšeli kroky, jak jdou pomalu ale jistě po schodech.“ A další a další báchorky, než jsme zalehli.

Neděle, 7.května 2006

Nastal nový den a opět se muselo nahrávat. Tykev vstala a začala se rozezpívávat. Přišel Martin, připravil všechny mikrofony, nažhavil dráty a začalo se Kamarádem Fantomase, kde se Tykev hezky rozmluvila a říkala úchylně „smažák“. Opět se na konec vybralo Harakiri, kde si Tykev vymýšlela svojí Japonštinu. Konečně se taky dostala k mikrofonu Andulka. Začala zpívat a brala to od shora dolů. Ve Fantomasovi si zazpívala v závěru housle, protože se s houslemi špatně nahrává a byly trochu falešný. Šolmes pobízel Andulku, ať to zpívá, jako když letí vesmírem. Pak tady ještě předváděl, jak Andulka tancuje na rozkvetlé louce, tak jsme se celkem pobavili. Po dozpívání jsme si připravili mikrofony na bubínek a rychle jsme pádili na hotovky do Centrálu. Ale bez Honey, té bylo špatně. Šolmes se rychle vydal k pultu a už objednával: „3x řízek, 3x tatarku, kuřecí salát, pivo, pito a 2 coly!“ šenkýř na nás trochu vyjeveně koukal, ale dobře to dopadlo. Tentokrát jsme hotovky dostaliJ . Sedli jsme si ven, kde jsme se jen taktak vešli se všema řízkama. Po kavču jsme začali nahrávat bubínek, který se v pátek nestihl. Po úmorné práci s písničkou Javyuvjel nastoupil klarinet. Jelikož si Andulka se Šolmesem zahráli před nahráváním, všechny písničky se zvládli de facto na poprvý. Aby se Andulka nemusela mořit s písničkou 10mg dehtu druhý den, zahrála si to jako poslední dnes. Desetiminutová písnička je pro Šolmese ten nejúžasnější song a při falešném klarinetu se blahem rozplýval. Kdo by chtěl slyšet ten úžasný song, tak ať si poslechne naše CD, protože jinde to neuslyší. Sbalili jsme saky paky, uklidili režii a vypádili opět Na Růžek. Honey zůstala ve studiu, nechtěla dýchat kouř v hospodě a chtěla se doléčit. V hospodě nám zasedli nějaký starý dědkové stůl, tak jsme si šli sednout ven. Pro změnu jsme si dali pivo, rum a 2 coly (měli to být kofoly ale byly to coly). Nafotili jsme pár fotek s rumem, probrali jsme BIG BUBÁKA, řekli si plán na další den a tak… Cestou zpátky jsme vzpomínali na big bubáka, jak nás tady přepadl a ve studiu jsme se zas ládovali našema zásobami, ale Šolmes dostal STRAŠNOU chuť na sýr. Jenže ten zůstal v zamčený režii. Tak se ta chuť změnila na kuřecí prsíčka, obalovaný v pálivý sračce. Když už nikdo neměl chuť na ty přemastný slaný hnusy, tak se ještě chvilku jezdilo ve spacácích a pak se zalehlo, chvilku prozvánělo a šlo se spát.

Pondělí, 8. května 2006

Dnes jsme se probudili neobvyklým způsobem. Jelikož Andulka začala smrkat, všichni se probudili za 3 minuty sedm. Andulka se začala jako první oblíkat, aby se rozehrála na nahrávání. Jenže stále smrkala, pořádně se nerozehrála a na nahrávání jí to činilo problémy. Nakonec se klarinet rozzvučel a v pořádku se to dohrálo. Po Andulce nastoupila odpočatá Honey. Její zpěv byl vlastně skoro poslední, co se muselo zvládnout. Potom se musí udělat ještě zvoneček, napínavý rozhovor a tajemný BIG BU… ehmm… no, nicJ. Honey při volení písniček, do kterých se pustí dřív, hleděla na náročnost písně a tóninu, ve které zpívá. Stihla odezpívat 6 písniček a šlo se na oběd. Ve 13:30 jsme dorazili do Centrálu. Objednali jsme si a ten Šolmes zase musel kouřit, tak šel ven, protože do dvou se tam kouřit nesmí. Jakmile se vrátil, přinesli nám jídlo. Po chvíli obědvání se Tykvi podařilo rozlít sklenku s colou, která mířila přímo na Šolmese. Ale Šolmes rychle zaregistroval blížící se tmavou nebezpečnou colu, jak se řítí k němu a stačil uskočit s židlí. Od té doby se Sestry Kuny stále smály a z obědu moc nebylo. Takže po zaplacení jsme odešli a zůstala po nás tmavá skvrna na koberci a na ubruse. Cestou zpět jsme si říkali, kde stojí BIG BUBÁK a kde pobíhají šílenci s dlouhýma nožema a budova třeba ani není. Po zatáčce jsme zjistili že budova stále stojí, vyšlápli jsme si 3 patra a Honey znovu nastoupila na zpěv. Na konec nám zapěla 10 mg dehtu, kde byl zas problém s výslovností s výrazem: „v prdeli“, ale překousli jsme to. Už po třetí se u mikrofonu objevila Tykev, ale tentokrát na jednu písničku a to Kamarád Fantomase, kde se hraje na zvoneček. Zvoneček byl hotov za pár minutek a pak jsme seznámili Martina s naším interview. Martin na nás chvilku koukal a hned řek že to přece nemůže nikdy říct. Jestli jste si pustili 2.interview tak to se opakovalo asi tak 3x, prostě nás Martin přejmenoval na The Velvet underground. Tykev a Andulka jeli zase vlakem domu, aby se dostali brzo do postele a zítra do školy. Tak se rozloučili s Martinem, s nahrávacím studiem a s Big bubákem všude kolem a jeli domu.(…)

Ve studiu mezitím Šolmes vytáhl svoje staré dat kazety s nahrávkami původní skupiny Ignu. S Martinem probrali, která písnička půjde na CD a přibližně za půl hoďky se už mohli ze studia vypakovat i Šolmes s Honey. Bylo asi šest hodin a za tu dobu co jsme nahrávali se peněžní částka za práci vyšplhala něco málo přes deset tisíc. Vše se ale muselo ještě zmasterovat, to znamená ještě jeden pracovní víkend + další tučný výdaje.

Doba srazu s osobním řidičem Emilem byla smluvená na jednadvacátou hodinu, proto jsme se rozhodli tuto dlouhou dobu přečkat v naší restauraci Central. Ale když se dlouho čeká, sedí, pije a utrácí, může z toho být druhý den akorát pěkná kocovina. Honey se rozhodla tento večer nepít alkoholické nápoje, protože jí ze všech průjmů a bolestí břicha za víkend nebylo ještě nejlíp, tak pila jednu kolu s fantou za druhou, zatímco Šolmes střídal pivo s rumem. Emil dorazil něco málo před devátou a našel nás dva smradlavé mastňáky (nevim jestli všichni ví, že ve studiu byl maximálně záchod a umyvadlo, sprchu byste hledali marně:-)  ) už trochu v rozpoloženém stavu. Chvilku se kecalo a pak jelo domu. Doma byla na prvním místě vana a pak postel a hluboký spánek.

Skupina Ignu undergrounde prožila v Ledči nad Sázavou náročný, ale krásný víkend, na který budou vzpomínat ještě hooodně dlouho. Všichni se tam tak nějak víc poznali (i když Honey to spíš celé prospala, svíjela se bolestma a polykala prášky) a každý se o sobě dozvěděl i něco nového. Děkujeme všem našim fanouškům, přátelům, příbuzným, sponzorům, maniakům, depresistům, pomatencům, cvokům a hlavně Martinovi, prostě všem, bez kterých by tohle všechno nemělo smysl a třeba zase nashle v Ledči!!! :-) 

Napsaly Sestry Kuny

P.S. 26 - 28. 5 2006 Šolmes ještě strávil víkend ve studiu na míchání a masterování… Jeho peněžní situace se změnila na těžkou krizi, neboť výdaje překročily 20 000Kč, ale Šolmes na to prdí, neboť radost z hudby je důležitější, než nějaké posrané prachy :-)